Historie rybářství

Rybářství a rybolov, stejně jako mnohých lidských činností a řemesel, existuje stejně dlouho jako lidstvo samo. Postupem času se pouze mění jeho způsob a technika. Pokud budeme mluvit o komerčním rybolovu, jediným používaným způsobem (pokud nebudeme hovořit o alternativních a většinou nelegálních způsobech lovu) je používání sítí. V našich zemích došlo k rozvoji rybníkářství ve 13. a 14. století především v jižních Čechách a to díky rodu pánů z Rožmberka. Chytáním ryb na udici by se asi málokdo uživil, proto se tento způsob rybolovu stal především odpočinkovou záležitostí a první rybářské spolky začaly v Čechách vznikat až koncem 19. století a do roku 1900 jich bylo evidováno několik desítek.

Mezi nejznámější rybářské spolky patřil První rybářský klub v Praze, který byl založen již v roce 1886. Mezi jeho členy patřili i vlivní lidé známých jmen. Jmenovat můžeme například Tomáše Garrique Masaryka, Ferdinanda Lobkowicze, Bedřicha Schwarzenbergera a dokonce i zpěvačka Ema Destinová. Byly zakládány i první „časopisy“ zabývající se touto tématikou. Například Rybářský věstník, z nějž později vznikly Rybářské listy a později časopis Rybářství, který známe i z dnešní doby. Z důvodu možnosti větší ochrany životního prostředí a práv jednotlivých spolků v Čechách a na Moravě, byla na počátku 20. století snaha vytvořit jednotnou organizaci. Ta, pod názvem Československý svaz rybářů, však vznikla až v roce 1957, a to sloučením Jednoty rybářů v Praze a Jednotného sväzu rybárov v Žilině. Vznikla tak organizace čítající 78 767 členů, registrovaných ve 409 místních organizacích. Poté však už docházelo pouze k dělení. V roce 1968 došlo k rozdělení na dva samostatné svazy, a to na Český rybářský svaz a Slovenský rybársky sväz. V roce 1990 se od Českého rybářského svazu odštěpil Jihomoravský územní svaz a vznikl tak Moravský rybářský svaz se sídlem v Brně.